V souboru osmi povídek autor vynalézavě variuje různé polohy a různé podoby či projevy nejenom titulní "zbytečnosti", ale vůbec psychické reálie takových životních situací a takových životních epizod, při nichž se tento pocit univerzální zbytečnosti jednou dramaticky dynamizuje, podruhé zůstává jako by skryt, setrvává během vyprávění jakoby v ústraní, dává o sobě vědět ponenáhlu, po troškách, někdy však o to zákeřněji a překvapivěji. Autor se nesnaží najít přímo odpovědi, pátrá spíše po motivacích, zkoumá pochody a hnutí lidské mysli, naznačuje úpadek a podivnosti mezilidských vztahů. Přitom nejde o nahodilé sebrání různých prozaických textů: je to pečlivě zkomponovaný povídkový cyklus, čili soubor rozličných variací nikoli na jedno téma, nýbrž se zjevně společným zaměřením na lehce nesnesitelný životní pocit absurdity, tragikomičnosti, malé smysluplnosti našich všednodenních i nevšednodenních osudů. Je třeba zdůraznit, že zde nemáme co činit s nedůvěruhodnými výtvory blízkými tzv. magazínové povídce. Tyto prózy jsou vysoce kvalitními psychologickými povídkami ze současnosti.